Nevěděla jsem kudy kam. bavila mě spousta věcí, ale co je to pravé, jsem jen tápala. Na semináři jsem si namalovala obraz. Doteď nechápu, jak je to možné, ale to co mi malířka řekla se do puntíku shodovalo s tím, jak jsem to silně vnímala vždy já. Jen jsem si netroufala tomu uvěřit. Můj přítel kroutí hlavou, kde jsem vzala odvahu na to, co jsem pak udělala. Já vím, kde jsem jí vzala. Z mého vlastního obrazu ve kterém tak skvěle četla Romanka :) 

Byla jsem překvapena když jsem na seminář dorazila. Malířka nás nebude učit malovat? Nedávalo mi to smysl. Pak jsme se ale pustily všechny do malování a vše se začalo skládat. Malovaly jsme a hodně jsme malovaly, ale k tomu jsme dostaly mnohem více. Výklad toho, co v každé z nás je. Právě z našich namalovaných obrazů. Na začátku semináře jsem byla trošku naštvaná, kam jsem to vlezla. Na konci semináře nadšená, že jsem tady byla. Vím, co ve mně je! 

Těšila jsem se několik měsíců. Tak dlouho jsem čekala na termín semináře. Malířku Romanu sleduji několik let a její díla jsou nádherná. Chtěla jsem aby mi z mého obrazu přečetla, co je ve mně ukryté. Doslova jsem nemohla popadnout ani dech, když to četla. Dostala jsem ale ještě něco navíc, co jsem nečekala. A troufám si tvrdit že ani ostatní ženy to nečekaly. Odnesly jsme si všechny obrovskou dávku odvahy ukázat to co v nás je.